Bratři a sestry, moji drazí Orlové,
s radostí dnes slavím s Vámi tuto naši pouť na posvátném Hostýně, který je pro nás Orly místem tak památným. Chci k Vám mluvit jakoby ke své vlastní rodině, ke svým nejbližším, vždyť orelská rodina mi byla vždycky blízká. S mnohými z Vás - těmi "dříve narozenými" - mnespojuje nejen osobní přátelství, ale i podobnost životních osudů a zkoušek, jež jsme pro své ideály museli podstoupit. Každý Orel by z pohnutých dějin naší organizace měl mít v paměti, že právě orelská pouť zde, na Svatém Hostýně, byla naším společným pevným a hlasitým "NE" totalitní komunistické zvůli. A nikdy nesmíme zapomenout, co potom následovalo! Třebaže však i ti, kdo tuto dobu přežili, stárnou a postupně odcházejí, nesmí naše mladá generace připustit, aby hrdinské vyznavačství našich bratří a sester nebylo trvale zapsáno v našich myslích, v orelské historii. To by se mohlo velmi krutě vymstít ztrátou naší vnitřní identity. Doba pronásledování minula a mohli jsme Orla opět obnovit. Cítíme ovšem také odpovědnost za jeho další cestu a je třeba, abyste tuto odpovědnost převzali Vy, naši mladí - vždyť jsme skutečně jedna rodina! Patříme k sobě!
Naše Česká biskupská konference mi svěřila duchovní vedení Orla. Chci Vám tedy zde, u Panny Marie hostýnské, vítězné Ochránkyně Moravy, vložit do srdce několik závažných principů. Jsem si vědom i toho, že toto moje stanovisko může být i jedno z posledních - to je v rukouBožích. Vychází jednak z mých životních zkušeností, ale i z pastýřské odpovědnosti, které mne pobádají, abych zareagoval také na znamení současné doby.
Cítím povinnost, abych Vám připomněl hlavní zásadu: Orel vždycky byl a musí být tělovýchovnou organizaci katolickou! Je zcela pochopitelné, že nás vábí otevřít naše řady i těm, kdo nemají stejné poznání Boží lásky v Kristu Ježíši, v Panně Marii - že bychom sechtěli otevřít, nebýt nějakým uzavřeným ghettem skupiny starých členů, schopných už jen vzpomínat na "slavnou minulost". To všechno chápu, a také to respektuji - žijeme přece v době ekumenických snah. Přesto však znovu své stanovisko zdůrazňuji. Ať je Orel skutečněnaší organizací! Organizací katolickou! Není vždycky prozíravé odsunovat do pozadí naši identitu. Ani politicky to nemusí být vždycky nejšťastnější. Je pravda, že 2. Vatikánský koncil (přes naléhavá pozvání jsem se z rozhodnutí tehdejší vlády nikdy nemohl zúčastnit, přesto však jsem dostal jeho pamětní prsten, který vděčně nosím) víc otevřel Církev světu - jistě však ne proto, aby to, co je v němbanální, či dokonce s vůlí Boží neslučitelné, Církev zeslabovalo a rozkládalo, ale naopak abychom ten svět mohli účinněji evangelizovat a pastoračně působit - a to se vztahuje nejen na naši vlast, ale na celé lidstvo. Tím ovšem nemíním, že bychom mezi sebe nemohli, čineměli přijmout i pozvat někoho, kdo není katolického vyznání. Ten by si však měl být vědom katolické identity Orla a měl by ji také respektovat. Pokud by k tomu nebyl ochoten, pak by jeho členství bylo pochybené a místo přínosu by se mohlo stát příčinou nesrovnalostí a rozbrojů v jednotách. My často ve snaze o toleranci zacházíme příliš daleko - až tak daleko, že se podřizujeme netoleranci ostatních.Jak by to vypadalo, kdybychom se např. při stanovení termínu našich aktivit byli ochotni vzdát nedělní mše svaté jen proto, že se to hodí či nehodí několika či snad jen jednomu členu, který by katolíkem nebyl...? To je ovšem jen příklad. Chtěl bych Vás však upozornit ještě na jednu důležitou záležitost, o které se v současné době také tolik diskutuje - je to otázka manželství a rodiny. Katolické teologii se neprávem vytýká, že její postoj ohledně 6. a 9. Božího přikázání je upřílišený, tvrdý, neústupný. Myslím, že zde, ve velké orelské rodině, mohu mluvit otevřeně a že budu pochopen. Vždyť orelské myšlence a věrnosti Církvi byly "upsány" celé rodiny, od nejstarší generace až po malé předškoláky! A právě proto je Vám, jak doufám, problematika dobře známá a díváte se na ni pohledem křesťana, Uzavření manželství, početí nového života a zrození dítěte, výchova mládeže, dospívání a vztahy mezi chlapci a dívkami a nakonec stárnutí a umírání - tento věčný, Tvůrcem chtěný a ustanovený koloběh života, není pro Vás "zemí neznámou", naopak je to něco,co ve všech fázích znáte a s čím počítáte, v čem se den po dni naplňuje Jeho moudrý plán - osobní a jedinečný pro každého z nás.Manželství samo je veliká svátost - i manželský úkon je svatý, když se děje podle vůle Boží, a to velké a vznešené tajemství, kterénevěrci takto nikdy nepochopí. Z tohoto hlediska, když se díváme na manželskou nevěru, rozvodovost, soužití beze sňatku, pak přece ani nemůžeme jinak, než souhlasit s Božím ustanovením, jež Církev zabezpečuje. Vždyť je to ochrana a záruka samotného přirozeného řádu, bez něhož by i život na zemi byl odsouzen k zániku... Jistě však by každý z Vás našel i další oblasti v rámci Desatera, na něž by bylo možno poukázat. Opakuji: ne, v tom základním, na čem Orel vznikl a kvůli čemu tolik jeho členů trpělo, ustupovat nemůžeme! Přiznám se Vám, že i mně tak mnoho nových a stále silnějších zážitků někdy překrývalo a zeslabovalo toto "dědictví minulosti". Ale pak jsem pročítal příspěvky, které nám byly posílány do knih "Kamínků"... Ty, které psali naši orlové, patří k nejprostším svou samozřejmostí, ale zároveň k nejhlubším svou věrností a důvěrou v Boha. A my že bychom zapomněli, zklamali?! Mohu připomenout, že se nám podařilo vydat už tři svazky - první z nich i německy; připravovaný čtvrtý díl bude s krátkou předmluvou pana prezidenta. Právě v této publikaci se daří - ato díky mnohým z Vás, zde přítomných i díky obětem těch, o kterých píšete - zaznamenávat minulost, a tím uchovat dědictví také našichorelských jednot. Svědectví však zároveň formují dnešního člověka, jehož vědomí a svědomí otupují a zamlžují stále nové a nové vjemy a poznatky. Mají tedy nepřímo vliv na přítomnost a budoucnost Orla i vlasti.
Vítám snahu, učinit z Orla moderní a prosperující organizaci. Těším se ze všech podnětů mládí, které mezi nás přichází. Obdivuji výsledky členů Orla v tak mnoha sportovních i společenských disciplínách. Nemohu nepřipomenout heslo "Ora, labora, lude!" - tedy: "Modlise, pracuj, hrej si!" (relaxuj "sportuj")... Proto Vás však, bratři a sestry, prosím: Nezanedbávejte, ale posilujte cvičením i duši s pomocí Ducha! To je priorita!
V duchovní radě Orla napomáhá dobrému, kvalitnímu vedení P. Petr Dujka. S radostí slyším, jak pracují i další - v poslední době také dnešní moderátor P. Pavel Dokládal. Využijme tedy společně všech možností, které se nám nabízejí! Vzpomínám, jak v jubilejním roce 2000 jsme, jako jediná sportovní organizace ČR, přijali osobní požehnání Svatého otce při celosvětovém jubilejním dni sportovců. Právě jeden z našich bratří, orel, byl přijat papežem při oslavě jubilea sportovců během hlavní audience uprostřed fotbalového zápasu "Itálie - celý svět", a to hned po předsedovi olympijského výboru, panu Antonio Samaranchovi - a přinesl nám všem zvláštní papežské požehnání. Neměloby i to být pro nás všechny povzbuzením? "Charta sportovců", kterou při této pouti zveřejnili, je tak jasná, jednoznačná a hluboce lidská, že musí být závaznou i pro nás. Máme ji zde pro činovníky žup, popřípadě i pro toho, kdo by ji přímo potřeboval.
V současné době probíhají na úrovni Biskupských konferencí osmi středoevropských zemí přípravná jednání k roční duchovní obnově zemí střední Evropy, tzv. středoevropské katolické dny, jejímž heslem bude "Kristus, naděje Evropy". Také naše vlast se zapojuje do těchto příprav. Jednou z aktivit, na kterou bych Vás, sestry a bratři, rád upozornil, je pouť sochy Panny Marie z Fatimy diecézemi Čech a Moravy. Je to jedna z těch několika vzácných kopií fatimské sochy, která ještě za totality, mnohdy tajně, putovala světem. Tentokrát bude tato pouť spojena se zasvěcením vítěznému Neposkvrněnému Srdci Mariinu, jež je symbolem zničení totalitní moci a daru nové svobody pro naše země i pro Církev. Věřím, že i my v Orlu a s Orlem dokážeme "být při tom" spojeni se spřátelenými organizacemi v dalších evropských zemích. Jsem rád, že letos byli poprvé na orelskou pouť svatohostýnskou pozváni členové našeho Fatimského apoštolátu, kteří budou také i potom pomáhat v mnoha přípravných akcích tohoto roku středoevropské obnovy. Možná, že už víte, že tento rok má vyústit velkou poutí národů k Panně Marii do Mariazell v roce 2004. "Učinit z Církve domov školu lásky a přátelství, to je velká výzva, která před námi stojí v právě se otevírajícím tisíciletí..." říká Jan Pavel II. v apoštolském listě NOVO MILLENNIO INEUNTE, který je jakýmsi shrnutím světového programu naší katolické Církve. Je třeba si poznovu osvojit zkušenost prvních Kristových učedníků od jezera Genezaretského. Snad se dnes i nám, přátelé, zdá, že se nic nedaří, že je zbytečné se znovu pokoušet a namáhat. I tehdy tomu tak bylo: "...celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili..." A dnes já, biskup, jeden z nástupců apoštolů a osobně blízký papeži - Petrovi našich dnů, starý biskup, vyzývám s ním Vás, mladé: Důvěřujme ařekněme společně i nyní "NA TVÉ SLOVO SPUSTÍM SÍTĚ!"
Spoléhám na Vás a ze všech sil Vám fandím, naše mládeži, abyste touto větou překřičeli nás, kterým už síly slábnou.
Odvolávám se na slova naší hymnické modlitby a chci volat: "Orelské peruti, znovu se napněte, mocně a zřetelně - a Bůh Vám dá sílu k vzlétnutí nad zloby nízkost, nad bludů sráz!"
Bratři a sestry - jen toto je naše cesta! Zásada, že "státy a společnosti se udržují stejnými ideály, jakými vznikly", je pravdamnohokrát ověřená. I my musíme zůstat věrni těm ideálům, které před více než stoletím vedly ke vzniku Orla, a pak můžeme být jisti, že se Orel nejen udrží, ale že bude růst a vzkvétat.
Kéž to Pán Bůh dá! Amen.
Mons. Karel Otčenášek, ThLic. o. arcibiskup, emeritní biskup královéhradecký