Odkazy

Dáváme sportu smysl...




Základní body srozumitelného předávání Božího Slova při mši svaté

formulované na základě praktických zkušeností práce s lektory během sedmnáctiměsíčního vzdělávacího kurzu:

1. Návyky, které by měl lektor zavést do běžného, každodenního života – budování pevného základu pro kvalitní mluvený projev

- pěstovat a prohlubovat vztah k Božímu Slovu a žít toto Slovo

- k Písmu vždy přistupovat s úctou a pokorou, s vědomím, že Slovo Boží přesahuje naše myšlení a chápání a my k němu pouze dorůstáme

- neustálé prohlubování znalosti Písma

- k jasnému, srozumitelnému a pevnému předávání Božího Slova nutně potřebujeme schopnost vědomě pracovat (samozřejmě podle možností každého jednotlivce) s naším pohybovým, dechovým, hlasovým a artikulačním ústrojím (viz. Pracovní listy) a také se seznamovat se základními pravidly české spisovné výslovnosti a uvádět je do běžné mluvy

- učit se vědomě a citlivě používat jazyk-řeč, uvědomovat si, kdy mluvím nářečím či ledabyle

- naučit se s lehkou samozřejmostí používat spisovný jazyk

- pozorné a vnímavé naslouchání mluvenému projevu druhých

- co nejčastější hlasité čtení textů Písma se zaměřením na co nejlepší porozumění danému textu, techniku mluveného projevu a pravidla spisovné výslovnosti

2. Domácí příprava lektora daných textů Písma určených pro čtení při mši svaté

- učit se přesnému členění textu na myšlenkové úseky, ve kterých rozpoznáme a zvýrazníme jádro myšlenkového úseku

- neustále si uvědomovat nutnost pauzy mezi myšlenkovými celky - živé pauzy, která se tvoří v citlivém propojení mezi interpretem a posluchačem a dopřává posluchači co nejlépe pochopit sdělované – živě si představovat posluchače, ke kterému směřuje naše čtení

- správně zvolené tempo čteného textu a živá artikulace, umožňuje dobrou srozumitelnost předávaného Božího Slova

- výrazné členění použít hned na začátku čtení u nadpisu, aby posluchač měl prostor zaznamenat, co se bude číst

- oslovení „bratři a sestry“ je doporučeno, ne nařízeno

- začátek textu pozvolný, je to uvedení do děje či problematiky

- konec textu zpomalit, výrazně rozčlenit a jasně ukončit

- čím kratší text, o to pozvolnější čtení s výraznou pointou

- dlouhý text vyžaduje správné tempo a rytmus, opět je potřeba výrazné členění, pozor, pomalé monotónní čtení uspává, rychlé brání srozumitelnosti a pochopení

- lehké a pružné čtení se správně voleným tempem, logické členění a délka pauzy tvoří temporytmus našeho projevu

- je potřeba si všímat rozdílnosti textů v knihách Starého i Nového zákona – kronika x poezie x prorocké slovo x evangelia x epištoly x skutky

- čtení Písma Svatého, i když texty čteme mnohokráte, probíhá vždy znovu a znovu, jako průzkumné a objevné čtení, ve kterém neustále hledáme a nasloucháme, co nám Pán chce sdělit

- při přípravě daného textu pracujeme na jasném a pevném sdělení (i u přímé řeči), a to nás vede ke správné intonaci, vnějšková dramatizace a přílišná modulace řeči vede k teatrálnosti a povrchnosti

- do čtení Božího Slova nevměšovat naše emoce, názory a naši suverenitu, tímto soustředěním na sebe zabraňujeme působení Ducha Svatého

- přistupovat ke čtení textů Písma s pevnou vírou v Boží Slovo

- dát prostor úžasu nad nekonečnou láskou a moudrostí Písma, tento neustálý úžas nás vede k pokoře a úctě k Božímu Slovu

3. Čtení Písma Svatého při mši svaté

- před tím, než jdeme číst, se společně s modlitbou rozcvičme – protáhnout se, uvědomit si náš postoj i naši chůzi, dechová a rezonanční cvičení, artikulační rozcvička

- je nutné si uvědomit, že Bůh nám pro naši záchranu dává Své Slovo, abychom ho slyšeli, poznávali, porozuměli mu a pochopili ho, proto při jeho předávání i my jsme povinni dát Božímu Slovu co nejčistší a nejsrozumitelnější vnější podobu, tedy formu

- nachystat se ke čtení, co nejblíže ambonu, abychom beze spěchu mohli dojít k ambonu

- cestu k ambonu využít k modlitbě – předat veškerou svou přípravu Duchu Svatému – učiň mě, Pane, nástrojem – ne já, ale Ty

- jdeme-li středem lodi kostela, pokleknout nebo se poklonit

- u ambonu si v klidu, beze spěchu, ale ne zpomaleně nachystat mikrofon, kdo potřebuje brýle, text si umístit tak, abychom na něj co nejlépe viděli

- pro celkový čtený projev je dobrý klidný, pevný a pružný postoj, ruce zlehka položit na ambon a při čtení si ukazovat text, který čteme

- jsme-li připraveni, zvednutím hlavy to dát najevo, je-li to nutné, pak počkat, až se posluchači uklidní

- zvednutím hlavy a pohledem před sebe také zaznamenáme prostor a lidi, abychom své čtení přizpůsobili daným podmínkám

- POZOR! Při čtení Písma UŠI SLOUŽÍ KE KOMUNIKACI S POSLUCHAČEM, NE OČI!

- na základě domácí přípravy (v žádném případě by nás domácí příprava neměla svazovat a odvádět od momentální chvíle) nechat Ducha Svatého, aby nás použil jako nástroj, a soustředěným čtením, směřujícím k posluchači, znovu objevujeme, co nám Pán sděluje

- POZOR! Text, který známe skoro nazpaměť, nás může vést k suverénnímu, a tak méně pozornému čtení, rozbitému častým pozvedáním hlavy, ztrácí se soustředěnost a vnímavé naslouchání, co mi, Pane, chceš říci?

- po jasném zakončení textu zvednout hlavu a nechat doznít Boží Slovo, potom říci stejnou intenzitou jako čtený text „slyšeli jsme Slovo Boží“

- u ambonu společně s ostatními říci, už slaběji, „Bohu díky“ a odejít

- pokud jdeme kolem oltáře, opět se poklonit či pokleknout

- jestliže se při čtení cokoliv stane – zadrhnutí, přeřeknutí, zakašlání, zjištění, že čteme nesprávný text atp. – neomlouvat se „pardon“ , „promiňte“, ale v klidu se zastavit a zvážit, zda-li se v textu vrátit či pokračovat dál nebo přejít na správný text


Zpracovala: MgA. Martina Pavlíková,
pastorační asistent pro kulturu mluveného projevu
Arcibiskupství olomoucké
Biskupské nám 2, 772 00 Olomouc
Mobil: 603 977 711