Mgr. Petr Gabriel, kandidát na místostarostu Orla

Sestry a bratři, vážení delegáti a delegátky sjezdu,

po zralé úvaze jsem se rozhodl kandidovat na funkci místostarosty Orla o.s., podpořenou usneseními rad čtyř největších jednot Velehradské župy (Uherský Brod, Uherské Hradiště, Staré Město a Zlín),  která je mou mateřskou župou.

Narodil jsem se 9. listopadu 1981 v Uherském Hradišti. Už od útlého mládí jsem byl veden ke sportu. Hrával jsem závodně jak hokej, tak fotbal a nebyly mně cizí ani další sporty jako tenis, nohejbal, či baseball. Sport mě postupně formoval po jak fyzické stránce, tak v poctivé přípravě na každý trénink či zápas. Druhou stránku člověka, tu duchovní, ve mě formulovala víra v Boha. Jako ministrant jsem prošel formací od dětství až do dospělosti.  Když jsem se pak kvůli studijním povinnostem musel rozloučit s kariérou profesionálního sportovce-hokejisty, hledal jsem další motivaci a především uspokojení pro svůj talent. Po krátkém tápaní jsem ho našel v Orlu. V té době byla jednota Orla v Uherském Brodě ve stavu, kdy ještě nebyla dotažena dokonce restituce majetku. Co do činnosti, existoval jen malý oddíl fotbalu a celá organizace byla vnímaná spíše jako seniorské uskupení vzpomínající na krásné časy, které se již nevrátí.

Postupně jsem se začal zapojovat nejen do samotného sportování, ale také do funkcionářské činnosti. Stal jsem se prakticky nejmladším statutárním zástupcem, a to nejen v naší župě, ale v Orlu vůbec. Po 10 letech této, dneska pro mě obohacující, praxe mohu konstatovat, že i mým přičiněním se podařila řada věcí. Orel v Uherském Brodě má spoustu fungujících sportovních oddílů, zapojujeme se do dění farnosti, organizujeme sportovní akce a dny pro veřejnost. Organizuji sedmý ročník cyklopoutí, které jsou skvělou vizitkou nejen naší jednoty, ale Orla jako takového a jejichž jsem také hlavním organizátorem. Za poslední roky to byly právě cyklopoutě, které dostaly Orel do celostátních medií, a to i v jiné souvislosti, než jenom udávání Orla vlastními členy s podezřením na netransparentní hospodaření. Právě v podobných sportovně-kulturně-duchovních akcích jako jsou cyklistické poutě, spatřuji myšlenku Orla a i jeho ukotvení ve společnosti.

V roce 2008 mně bylo svěřeno vedení Orelské florbalové ligy. I zde se pod mým vedením podařilo rozjet soutěž pro všechny jednoty, ať již jsou to města, či vesnice. Rád bych ve vedení OFL pokračoval. Stejně tak v tělovýchovné radě, kde jsem místopředseda. Právě v tělovýchovné radě musí dojít k volbě nového modelu tělovýchovné rady, kdy každý člen zodpovídá za daný sport, a to svou odborností a vzděláním.

Určitě je zapotřebí, aby se součastná situace v Orlu uklidnila. K tomu chci přispět. V nedávné době jsem objevil své jméno na propagačním materiálu, který je bezesporu dílem bratrů a sester z tzv. Orelských výzev. Musím uvést na pravou míru, že nejsem členem TOP 09, ani o toto členství neusiluji. Stejně tak jsem nebyl členem komunistické strany, jelikož jsem v době Sametové revoluce navštěvoval druhou třídu základní školy. Právě narážky na to, kdo byl nebo nebyl členem této, pro mě zločinecké organizace, mě vedou k myšlence, ve které si notuji s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Je zapotřebí jak v církvi, tak v Orlu, aby nastoupila nová generace, která není zatížena bývalým režimem. Myšleno, aby dostala prostor generace, která již vyrůstala a studovala v podmínkách svobodného státu. Takovou tečkou za celou 40.letou a mnohdy i delší érou, by bylo vyčíslení škod napáchaných komunisty, a to jak materiálních, tak lidských, za pomoci vydání souhrnného materiálu, na kterém bych se také rád podílel, a to vzhledem k mé zkušenosti psaní magisterské diplomové práce týkající se historie.

Je nutné, aby Orel měl své členy vzdělané, proto je třeba pokračovat v jejich  vzdělávání. Stejně tak je zapotřebí, aby děti již od útlého věku byly vedeny k aktivní sportovní činnosti. Proto bych se rád zasloužil o to, aby Orel zřídil Radu dětí, jelikož právě tato věková skupina v naší organizaci převažuje a lze v ní spatřovat budoucnost. To vše by mělo být podpořeno ze strany státu, jako prevence proti delikvenci. Pak by se jistě ušetřily obrovské finanční částky do sociálních služeb na „resuscitace" nenapravitelných jedinců. Kdo by se mnou polemizoval, nabízím odkaz na literaturu: Bílá kniha o sportu: „Neziskové sportovní aktivity lze považovat za sociální služby obecného zájmu, protože mohou sloužit jako nástroj pro místní a regionální rozvoj, obnovu měst a pro rozvoj vesnic."

Všem vám přeji krásné povelikonoční dny a delegátům šťastnou ruku při vhazování volebních lístků do uren.

Za udělené hlasy Vám předem děkuji.