Historie Orla
Zákaz činnosti Čs. Orla na dlouhých 42 let komunistickým režimem
Orelská etapa 1945-1948 byla nejkratší ale nejslavnější etapou orelské historie. Orelské jednoty na jižní a východní Moravě byly obnovovány ihned po přejetí fronty, v celé vlasti ihned po skončení 2. světové války. Úředně byla povolena činnost Čs. Orla ministerstvem vnitra až 12. dubna 1946.
1. Čs. Orel svedl vítěznou bitvu o svou existenci, aktivně spolupracoval při federativním slučování tělovýchovných a sportovních organizací v Československém tělovýchovném svazu (ČsTS) a uhájil vlastní tělovýchovný program, budovaný na křesťanských zásadách.
2. Na 200.000 orelských příslušníků naplnilo tělocvičny a hřiště. Jejich cesta vedla k všestranné činnosti, směřující k výchově duše i těla, na základě křesťanského světového názoru, v duchu opravdové demokracie a sociální vzájemnosti.
3. Po tělovýchovné a duchovní strán ce byly dokonale připraveny slavnosti Kroměříž 1948 a Praha 1949.
4. Po duchovní stránce bylo upevněno náboženské sebevědomí orelstva, jeho příslušnost k věřícím občanům katolické církve, jeho povinnost pomáhat církevním představitelům proti komunistické snaze oslabit působení biskupů, kněží a řeholních řádů a podřídit i věřící občany ideologii komunistické.
5. Zákaz činnosti Čs. Orla a předání jeho majetku Sokolu, nově vzniklé organicky sloučené tělovýchovné a sportovní organizaci, probíhalo živelně podle horlivosti akčních výborů na radnicích místních Národních výborů okresů, měst a obcí. Každý si dělal rychle zásluhy. Úřední zákaz činnosti pro Orla a jeho jednoty nebyl vydán. Únorové události vrcholily 25. února 1948. Protokol o předání majetku jednoty Orla v Břeclavi je datován již 3. března 1948 na příkaz Akčního výboru ONV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948. Rozkaz SNB OV v Hodoníně ze dne 2. 3. 1948 č. j. 615/48. (Josef Papež, starosta jednoty Orla Břeclav). Ukončení AV Čs. Orla bylo ukončeno k 1. listopadu 1948. 30. září 1948 převzal ústřední kanceláře Čs. Orla Sokol a Státní bezpečnost. Výnos o zrušení Čs. Orla ke dni 15. března 1950 nebyl nikdy nikomu z Orla vydán. Při předávání orelského majetku se nepodařilo zachránit 3.000 m látky na slavnostní kroje. Podařilo se rozeslat do žup 3.000 gramodesek (orel. pochody) a celý náklad právě vyšlého orel. zpěvníku, jehož autorem byl prof. Josef Veselka.
Průběh únorových událostí
10. února 1948 - Návrh vládě, aby byly zvýšeny platy státních zaměstnanců, komunisté byli proti, státní zaměstnanci stávkovali, aby jim nebyly zvýšeny platy.
13. února - Vláda odmítla jednat podle rozhodnutí většiny ministrů ve věci propouštění velitelů sboru národ. bezpečnosti, nečlenů komunistické strany.
20. února - Demokratičtí ministři stran národně socialistické, čsl. lidové a slovenské demokratické, celkem 12 ministrů podalo demisi.
22. února - Sjezd závodních rad (ROH) žádá, aby prezident Dr. Beneš, přijal demisi 12 ministrů. Ozbrojené lidové milice se objevily v ulicích Prahy.
23. února - Demonstrace studentů na podporu ministrů, kteří podali demisi, byla rozehnána policií. Ustaven Ústřední akční výbor národní fronty - vydána výzva k zakládání akčních výborů ve všech organizacích.
25. února - Výzva arcibiskupa Dr. J. Berana v tisku k zachování právního řádu: Právní cestou se dosáhne trvalejších reforem
.
25. února - Prezident Dr. Eduard Beneš přijal demisi ministrů národ. social. strany, čsl. lidové a slovenské strany demokratické a podepsal jmenovací dekrety nových členů vlády. Potvrzena nová vláda v čele s Klementem Gottwaldem, předsedou komunistů. Z hradu odejel Gottwald, Zápotocký a Nosek na Václavské náměstí, kde se konala manifestace komunistů a jejich nových přisluhovačů. Říkali tomu "vítězství pracujícího lidu".
V tomto týdnu statisíce československých občanů podepsalo přihlášku do komunistické strany. Tak se zachoval český národ, který ze strachu o své postavení a svou kariéru zradil, nebo který z touhy po novém postavení a nové kariéře, na kterou neměl ani potřebné vzdělání ani potřebný charakter, zaprodal svobodu naší mladé obnovené republiky na dlouhých 42 let systému a lidem sobě podobným. Český lid zapomněl, že svoboda člověka je dar nejvzácnější, za který hrdinové českého a slovenského národa požili své životy, aby náš národ mohl zase svobodně žít a pracovat pro zdravý vývoj národa a státu - svobodné Československé republiky.
Byli však mnozí, kteří se rozhodně postavit za svobodu myšlení a jednání, proti politice moci a násilí, proti represivnímu jednání stranických činitelů Ksč, soudců a policie. Proto se brzy objevily procesy s nelidskými rozsudky: tresty na desítky let, na doživotí, koncentrační tábory s prací v nelidských podmínkách, popravy nevinných obětí - jako za německého nacismu.
Katolický tábor včetně Čs. Orla v této zkoušce se ctí obstál, po 42 letech vyšel z boje nezlomený, ale s velkými ztrátami v oblasti kvantity - počtu svých členů, ale i v oblasti duchovní a materiální. Neboť komunistický režim zdevastoval vše: životní prostředí, města i vesnice, hlavně však lidské myšlení a mezilidské vztahy. Bude trvat celé generace, aby se vzniklé nedostatky změnily k lepšímu. I zde bude platit, že bez Božího požehnání, marné naše namáhání!
Na výzvu zakládat akční výbory přistoupil také Čs. Orel. Na přání předsednictva přijal funkci předsedy akčního výboru Orla br. Alois Večeřa, zkušený orelský aktivista v oboru divadelním. Členy akčního výboru byli bratři Ohnoutka, Hůlka, Wünsch a Jiří Malášek. Br. Večeřa se stal zástupcem Orla v akčním výboru Sokola v Praze. Počátkem března byla vydána zpráva, aby se přihlásily spolky, které chtějí pokračovat ve své činnosti. Orel se přihlásil, ale jeho snaha byla marná. Nepřijali nás. Proto byl předán majetek, převzaty kanceláře ústředí a akční výbor skončil svou činnost.
Zpráva, že Orel byl zrušen výnosem ministerstva vnitra ze dne 15. června 1948 je zajímavá. Nikdo o ní nevěděl, nikomu nebyla předána, až ve zprávě krajského soudu v Brně ze dne 27. června 1969 při zprávě o svědecké výpovědi Aloise Večeře čteme: Akční výbor Orla skončil svoji činnost kolem 1. 11. 1948 a Čs. Orel byl zrušen podle výnosu Národ. bezpečnosti ze dne 15. června 1950.
Budeme podle tohoto úředního prohlášení používat datum 15. června 1950 za den zákazu Orla komunistickým režimem.
Pokus o obnovu Čs. Orla v r. 1968
Další příležitost pro obnovu činnosti Čs. Orla se naskytla v r. 1968. Podle vzpomínek br. Al. Večeře sešli se začátkem února 1968 bratři: Koukal, Morávek, Levíček, Šafář, Pospíšil, Drahovzal, Večeřa, Slavotínek, aj. Br. Morávek a spol. vypracovali zásady ideové činnosti, br. Večeřa a spol. vypracovali nové stanovy, které měly odpovídat zákonu 68/51 Sb. a předložili je ministerstvu vnitra. To si vyžádalo posudek ČSTV, který byl pro existenci Orla, ale bez tělovýchovy. Stanovy byly v tom smyslu přepracovány a znovu poslány na ministerstvo. ČSTV pozval zástupce Orla na jednání do Prahy. Jednání 14. srpna 1968 bylo na dobré cestě, stanovy na ministerstvu, asi ve 100 jednotách probíhala snaha o 3. obnovu Orla. 21. srpna 1968 - za týden pojednání s ČSTV přišli sověti a spolu s armádami Varšavské smlouvy okupovali naši republiku. To byl definitivní konec snahy o obnovu Orla.
V době od 1949 do 1965 vyzvalo bývalé funkcionáře Muzeum tělovýchovy v Praze o věnování krojů, praporů apod. Kroje věnovali JUDr. Tomášek a PhDr. Slavotínek, byly poslány plakáty aj. památky. Dr. Šrámek, pokladník Orla, uschoval peníze, které věnovali naši bratři, až do své smrti. Bylo to částka 4.700,- Kč., kterých bylo použito při 3. obnově Orla v r. 1989 - 1990. Ta začala schůzkou bývalých funkcionářů 13. prosince 1989 a byla ukončena Manifestačním sjezdem Čs. Orla 30. června 1990 - po 42 letech nesvobody a pronásledování komunistickým totalitním režimem.
Do závěrečné etapy orelské historie nutno zařadit ještě 3 kapitoly:
1. Mezinárodní styky Čs. Orla, o kterých bylo málo jednáno, které však byly velmi četné a potřebné pro vytváření historické a vývojové kontinuity mezi Ćs. Orlem a Unií - později federací katolických tělovýchovných a sportovních organizací v Paříži.
2. Osudy těch bratří a sester Čs. Orla, kteří se na domácí půdě postavili radikálně proti politice Ksč a byli za svůj postoj vězněni a pronásledováni - >3. odboj.
3. Osudy těch, kteří se postavili proti totalitnímu režimu Ksč a z oprávněné obavy o bezpečnost svou a svých rodin se rozhodli pro opuštění vlasti a odchod do exilu, kde vybudovali svou novou existenci, zůstali věrni orelským ideálů, obnovili Orla v exilu a po 42 letech s radostí obnovili styky s Orlem ve vlasti - orelský exil.
Mezinárodní styky Čs. Orla
Federation International Catholique d ‘Education Physique (FICEP)
Při své kulturně výchovné, tělovýchovné a uvědomovací práci v národě vyhledává již předválečný Orel od svého vzniku s bratrskými organizacemi orlů slovinských a chorvatských. Již na 3. zemském sletu Orla v Kroměříži 11. srpna 1912 byly v průvodu bouřlivě pozdravovány delegace slovinských a chorvatských orlů a Katolického Sokola z USA, které přijely do Kroměříže na pozvání br. P. Štěpána Klapila z Vyškova. V r. 1913 uspořádal Orel velkou výpravu do Lublaně, hlavního města Slovinska a v r. 1920 již jako Československý Orel organizoval zájezd na slavnosti jihoslovanského Orla v Mariboru.
V r. 1921 stává se Čs. Orel členem Mezinárodní Unie katolické tělovýchovy v Paříži a organizuje zájezd na slavnosti a závody Francouzské federace tělovýchovy a sportu ve Štrasburku, odkud část výpravy v orelských krojích navštívila i Paříž.
Na orelském sletu v Brně 1922, který byl spojen se III. závody Mezinárodní unie, přijelo na 3. 000 zahraničních hostů z Jugoslávie, Francie, Belgie a USA, menší delegace z Polska, Švýcar a Lužice. Na brněnském sletu poznalo vedení Mezinárodní unie sílu a význam Čs. Orla, který se stal členem Unie a dostalo se mu zastoupení v předsednictvu Unie.
V r. 1923 se účastnila orelská delegace slavností Švýcarského svazu v Einsiedeln a Sjezdu Mezinárodního svazu mládeže v Kostnici.
V r. 1925 navštívily orelské delegace závody italských katolických gymnastů v Asti, r. 1926 směřovala první velká výprava Orla na slavnosti Orla ve Vídni, v r. 1927 se účastnili zástupci Čs. Orla Říšského sjezdu "Deutsche Jugendkraft" v Kolíně nad Rýnem a Sletu chorvatských orlů v Sarajevě.
Svatováclavské dny orelstva v Praze spojené se závody Mezinárodní Unie katolické tělovýchovy vyvrcholily v mohutnou mezinárodní manifestaci. Do Prahy přijelo na 7.000 hostů z bratrských organizací z 11. států: Jugoslávie,USA, Polska, Anglie, Francie, Rakouska, Belgie, Německa, deputace z Holandska, Volyňska, Srbské Lužice aj. 7 zahraničních svazů se zúčastnilo sletových závodů.
Orelské slety a zahraničí zájezdy přispívaly k propagaci Orla a našeho státu v zahraničí. Při těchto příležitostech bývala udělována vedoucím funkcionářům i státní vyznamenání: 1929 u příležitosti pražského sletu byli vyznamenáni prezident Mezi národní Unie katolické tělovýchovy Felix van de Kerchove, generální tajemník Unie a předseda Francouzské federace Čsl. Řádem Bílého lva, Jihoslovanským orelským svazům, Federaci francouzské a Federaci belgické byly uděleny velké zlaté medaile ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy. Bratru Františkovi Leinerovi udělil jugoslávský král Petar II. velkokříž Řádu sv. Sávy za zásluhy o bratrské styky orelských organizací ČSR a Jugoslávie po velkém zájezdu 2.000 orlů do Lublaně 1938 na slavnosti obnoveného jugoslávského Orla slovinského.Po velkém sblížení tělovýchovných organizací Mezinárodní Unie na SDO v Praze se kontakty Orla zvýšily. bylo nutno poděkovat vzájemnou návštěvou, byla možnost prohloubit vzájemné vztahy a poučit se z nových metod a možností v tělovýchově a sportu bratrských a sportu bratrských organizací.
V r. 1930 navštívila početná delegace sjezd a závody Křesťanských turnerů rakouských v Salcburku. Na závodech v belgických Antverpách zvítězil závodník br. Vojtěch Jílek, pozdější náčelník Čs. Orla v pětiboji. Výprava závodníků z Antverp navštívila ústřednu katolického těl. svazu Deutsche Jugendkraft v Düsseldorfu a za pomoci německé organizace D.J. uskutečnila studijní cestu po tělovýchovných ústavech a zařízeních v Kolíně nad Rýnem, Berlíně a Drážďanech.
Na jubilejní oslavu Orla Vídeň v r. 1932 přijelo přes 4.000 orlů a orlic z ČSR. Téhož roku závodili naši gymnasté na závodech Francouzské federace v Nice. V r. 1935 přijela orelská výprava do Lince, aby navštívila slet Křesť. turnerů, v r. 1936 velký zájezd Čs. Orla na závody Mezinárodní Unie (Katolickou olympiádu) do Vídně, v r. 1937 do Paříže a Lucernu k Fran couzům.
Župa Kadlčákova a Šrámkova organizovaly v 30. letech časté zájezdy na závody Mlodziezy Polskiej do různých měst v Polsku, často spojované s poutí k Panně Marii v Čenstochové.
Zájezd do slovinské Lublaně v r. 1938, jehož se zúčastnilo 2.000 orlů v čele se svým starostou Dr. Janem Šrámkem, Františkem Leinerem a náčelníkem Čs. Orla Dr. Vojtěch Jílkem, dokumentoval vzestup orelské organizace ve 30. letech a jeho bratrské vztahy s orly jugoslávskými, které započaly na 3. sletu orla v Kroměříži v r. 1912.
Změna politických poměrů po r. 1938 znemožnila styky s bratrskými tělovýchovnými svazy Mezinárodní Unie katolické tělovýchovy. Již v r. 1935 na kongresu Mezinárodní Unie byla podána zpráva o rozpuštění německé organizace Deutsche Jugendkraft vládou nacistů a v r. 1938 na jaře po záboru Rakouska byl nacisty rozpuštěn i rakouský svaz Christlich Deutsche Turnerschaft a jeho vedoucí byli zatčeni. Kdo by jen pomyslel, že za tři roky bude popraven týmiž nacisty náčelník Orla dr. Vojtěch Jílek aj. a orelská organizace bude postavena mimo zákon.
Válkou zůstaly nedotčeny jen dva švýcarské svazy, které se také po válce ujaly iniciativy a jednání o obnově činnosti Mezinárodní Unie. První schůzka zástupců členských svazů MU se konala v Curychu 12. října 1946.
Přijeli Rakušané pod novým názvem Osterreichische Turn-und Sportunion, zástupci Francie, Belgie, Švýcarska, Italové jako zástupci nové federace pro katolickou tělovýchovu a sport - Centro Sportivo Italiano, br. František Leiner a dr. Rostislav Slavotínek za Čs. Orla. Touto konferencí obnovila Unie v Curychu svou činnost.
Další výroční schůze Unie byla svolána na 4. ledna 1947, na jejímž jednání bylo přijato několik významných usnesení:
1. Jméno „Union Internationale des Ovres Catholiques d’Education Physique byla změněna na Federation International Catholique d’Education Physique (FICEP).
2. Stanovy byly doplněny, že tělesná výchova a sport bude v jednotlivých svazech prováděny podle katolické mravouky.
3. Podle staré tradice pořádané závody jen v gymnastice a v lehké atletice budou doplněny závody i v jiných sportech: v košíkové, odbíjené, handbalu, kopané, plavání, lyžování, šermu a stolním tenise. Závodní řady budou přizpůsobeny řádům olympijským.
4. FICEP zařadí do svého programu ženskou tělovýchovu.
5. Ustaveny technické komise mužů a obě tyto komise mužů a žen svolány na 17. dubna do Prahy.
6. Na návrh delegáta Čs. Orla bude ustavena komise pro výchovu mravní.
Volby: Prezidentem Federace znovu zvolen prof. Dr. Fr. Herbrard, Francie, I. viceprezidentem František Leiner, Orel, ČSR, II. - Dr. Josef Pultar, Rakousko, III. - Dr. Anton Lengi, IV. Dr. Paul de Nayer, Belgie.
Generálním tajemníkem a pokladníkem zůstal Armand Thibaudeau, Francie, sídlem Federace zůstala Paříž.
Komise pro ženské sporty zahájila svou činnost až na zasedání v Praze. Schválila 1. obecný závod šestičlenných družstev (prostná, vysoká kladina, běh 60 m, kůň-přeskok a skok do dálky) 2. lehkoatletický pětiboj (běh 100 m, skok do dálky, skok do výšky, vrh koulí 4 kg, hod míčkem s poutkem); 3. doporučeny hry odbíjená, házená a soutěže v plavání; do programu byl přijat závod v pódiových vystoupeních.
Technické komise navrhly, aby se závody poprvé konaly při 3. sletu Čs. Orla v Praze.
Po stránce ideové byl stanoven společný cíl všech členských svazů: upevnit náboženské sebevědomí, vystupování a uplatňování katolických zásad v životě soukromém i národním na základě katolické pravouky. Proto byla ustavena nová komise pro výchovu mravní.
Členy FICEPu jsou svazy:
- Rakousko - Österreichische Turn-und Sportunion
- Belgie - Federation nationale des Societes catoliques de gymnastique de Belgique
- Francie - Federation Sportive de France
- Holandsko - Federatie van R. K. Voetbalbonden (kopaná a sport), R. K. Unie (atletika)
- Itálie - Centro Sportivo Italiano
- Švýcarsko - Schweiz Kathol. Turn - und Sportverband a Verband Kathol. Turnerinnen
- Československo - Československý Orel
Čs. Orel byl od počátku svého členství v Unii velkým propagátorem ženské tělovýchovy, která v západních svazech v Unii ještě nebyla zavedena. Orelské ženy propagovaly tělovýchovu pro ženy na třech zájezdech do Francie. Vzornými ukázkami ve Štrassburku 1921, v Paříži 1923 a v Paříži 1937, kde orlice získaly první cenu při gymnastických závodech Unie. Na zasedání technických svazů mužů i žen FICEPu v Praze 17. dubna 1947 přislíbily členské svazy účast na slavnostech v Kroměříži 1948 a na III. sletu Čs. Orla v Praze 1949 a Orel přijede s velkou výpravou na celostátní slavnosti francouzské federace v r. 1948 do Paříže.
Perspektivy nové poválečné spolupráce v rámci FICEPu byly velkou posilou pro aktivitu Čs. Orla v době jeho obnovy a slibovaly pokrok v mezinárodních vztazích mezi členy Federace.
Únorem 1948, komunistickým převzetím moci v Československé republice a zákazem činnosti Čs. Orla přišel zákaz jakýchkoliv styků s tělovýchovnými svazy FICEPu v západní Evropě i s katolickým Sokolem v USA. Pohlednice či dopis od přátel ze západu byly svědectvím, že adresát je v ilegálním spojení se západními agenty kapitalismu, u nás, věřících orlů, to bývalo zabaleno ještě do pestřejších neuvěřitelných frází a klišé komunistického soudnictví: Václav Hanzelka … podlehl vlivu rozvratnických direktiv Vatikánu, hanobil lidově demokratické zřízení, které … chtěl svrhnout se zbraní v ruce a chtěl zavést buržoazní řád s vládou církevní hierarchie.
Takové důvody vedly k zatčení a odsouzení k mnoha letem vězení pro velezradu se soudním rozhodnutím, které v nás dnes vyvolává otázku o zdravém rozumu soudce a o morální výši autorů zákonů,které taková rozhodnutí umožňovaly.
Když se mnozí členové Čs. Orla odhodlali k ilegálnímu odchodu do zahraničí a zapojili se do práce v exilovém Orlu, který byl obnoven v bavorském alpském městečku Murnau již v r. 1949, členové, kteří si vybrali svůj nový domov v Evropských státech (hlavně Západní Německo), navazovali i spojení s členskými organizacemi FICEPu a sledovali vývoj v katolické tělovýchově. Nejznámějšími zástupci exilového Orla ve FICEPu byl bratr prof. Jiří Malášek, rada ministerstva školství, který byl v procesu Hostýnská pouť 1948 odsouzen na 16 let pro velezradu, emigroval po r. 1968 do západního Německa, usadil se v Mnichově, a jako funkcionář exilového Orla se účastnil zasedání FICEP na jeho ročních kongresech. Na jednom zasedání představil br. Malášek bratra Ing. Františka Pinďáka jako zástupce Orla v exilu. Br. Pinďák, rodák ze Slavičína, župa Velehradská, orel tělem i duší, odešel do Holandska, kde přednášel jako docent na Erasmově univerzitě v Rotterdamu. Byl to erudovaný filosof a ekonom, nesmírně obětavý, tichý a skromný člověk, který své vlasti a jejím věřícím nepřestal nikdy sloužit. Zastupoval nás v mnoha zahraničních spolcích, byl jednatelem exilové orelské župy v Evropě. Zastu poval Orla na kongresech FICEP do r. 1990. V r. 1991 se setkali na 54. kongresu FICEP v Niederöblarn v Rakousku br. Pinďák a br. Alois Večeřa, generální tajemník obnoveného Čs. Orla po r. 1990. Navázali přímé kontakty již jako zástupci obnoveného Čs. Orla, který byl na tomto zasedání znovu přijat za člena FICEPu na návrh prezidenta FICEPu, Dr. Findera, předsedy rakouského svazu Union. Dr. Finder má velkou zásluhu na obnovení našeho členství ve FICEPu. Ve volbách byl zvolen novým předsedou FICEPu belgický senátor Achille Diegenant. Br. Pinďák se po skončení 54. kongresu v Niederöblarn vracel autem „non stop“ z vysokohorského střediska v rakouských Alpách až do Holandska, kam dorazil v pondělí 8. dubna ráno a tam náhle zemřel. Byl pohřben 14. dubna 1991 v rodném Slavičíně.
Další kongresy s účastí zástupců Čs. Orla se konaly v r. 1992 v Bruselu, Belgie, 1993 v Lucernu, Švýcarsko, 1994 v Římě, Itálie, 1995 v Praze, v 5. roce obnovené činnosti Orla.
A to už je jiná kapitola orelské historie.
Dole uprostřed generální tajemník FICEPu Armand Thibaudeau, nahoře uprostřed